Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Znásilnění je trestný čin spočívající ve vynucení si pohlavního styku či jiné podobné sexuální aktivity proti vůli participující osoby.

Podle § 241 českého trestního zákona se znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V takovém případě hrozí pachateli trest odnětí svobody na 2 až 8 roků, v případě znásilnění osoby mladší 18 let trest odnětí svobody na 3 až 10 let. Způsobí-li pachatel oběti těžkou újmu na zdraví nebo je-li oběť mladší 15 let, bude potrestán odnětím svobody na 5 až 12 let. Způsobí-li pachatel oběti smrt, bude potrestán odnětím svobody na 10 až 15 let.

Do roku 2001 bylo možno spáchat trestný čin znásilnění pouze na ženě a pouze v případě, že mělo charakter klasického pohlavního styku. Přinucení k orálnímu či análnímu sexu se neklasifikovalo jako znásilnění, nýbrž většinou jako omezování osobní svobody, které se trestalo mnohem nižšími tresty. Do roku 1950 se znásilnění označovalo souslovím násilné smilstvo (nezahrnovalo násilné vynucení sexu na manželce) a tento pojem se vyskytuje v některých dosud platných mezinárodních smlouvách o extradici (např. Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy o vzájemném vydávání zločinců ze dne 2. července 1925 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 29. dubna 1935).

Před znásilněním v době ozbrojeného konfliktu chrání ženy i Ženevské úmluvy na ochranu obětí války a dodatkové protokoly k nim (čl. 27 úmluvy o ochraně civilních osob za války, čl. 76 Prvního dodatkového protokolu a čl. 4 Druhého dodatkového protokolu).

Znásilnění v náboženství

Ke znásilnění zastává striktně odsuzující postoj většina náboženství, včetně křesťanství, judaismu a islámu. Všechna tři zmíněná náboženství je považují za velmi těžký hřích.

 Křesťanství a judaismus

Ve Starém zákoně lze nalézt několik zmínek o znásilnění, např.:

Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel.
Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. ...
 

Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil.

– Deuteronomium 22,25-27

Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi,
 

muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý život ji nesmí propustit.

– Deuteronomium 22,28-29

 Islám

Tato sekce nemá zdroje, a není proto možné obsah ověřit. Pomozte Wikipedii tím, že k uvedeným tvrzením patřičné zdroje naleznete a vložíte do článku.

V případě islámu je zde ovšem jedna komplikace - islám sice považuje znásilnění za extrémně těžký hřích a jako trest stanoví smrt, zároveň však disproporce mezi silou svědectví ženy a muže a jejich právy a povinnostmi zejména na poli sexuální morálky způsobuje, že podle striktně islámského práva znásilněná žena často nejenže prakticky nemá šanci dobrat se u soudu zastání, ale v řadě případů by dokonce její pokus o obvinění násilníka skončil jejím uvězněním a popravou. Islám též obecně ukládá manželce povinnost podřídit se sexuálním požadavkům manžela, jinými slovy manželku podle něj nelze znásilnit, protože nemá právo pohlavní styk odmítnout. Určité místní varianty zvykového práva kombinující islám s jinými tradicemi pak navíc připouštějí znásilnění jakožto legální trest či součást trestu (byť zpravidla v rozporu s oficiálním právním systémem).

 Historie

Ve středověku a počátkem novověku bylo v Česku násilné smilstvo trestáno smrtí formou lámání kolem, posléze stětím a následným vpletením v kolo, posléze pouze stětím.

 Znásilnění a válka

Znásilnění bylo a navzdory snaze OSN a ochránců lidských práv stále zůstává běžné během válečných konfliktů. Důvodů je pro to více - znecitlivění lidí v důsledku válečných prožitků, nenávist k nepříteli a pochopitelně i fakt, že je zde spousta příležitostí s vysokou šancí na to, že případ nebude odhalen nebo případně že za takovéto jednání nehrozí trest.

Znásilňování může být též zcela účelovým prostředkem - potrestáním nepřítele, prostředkem ke zlomení jeho ducha anebo součástí teroru, který má přimět skupinu lidí (například z pohledu dobyvatele nežádoucí etnikum či náboženskou skupinu) k opuštění země.

Masové znásilňování jako „trest“ na poraženém nepříteli a metoda etnických čistek je poměrně běžné v Africe, v Evropě bylo naposled použito během válek vzešlých z rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století. V Česku se naposledy vyskytlo v roce 1945, když se ho Československá a Rudá armáda dopouštěly na německých ženách.

Znásilnění a interrupce

Ve státech, kde je interrupce nelegální, bývá někdy povolena , pokud znásilněním žena otěhotní. Tato výjimka ale bývá i předmětem kontroverzí^[1].

Reference

1. ↑ Polští aktivisté brání čtrnáctileté znásilněné dívce v potratu